Obývák

Máme děti. A je to vidět. Když k nám přijdete, nejspíš zakopnete o auto, kočárek, kostky nebo jinou hračku. Děti prostě bydlí s námi a hrají si hlavně v obýváku, protože tam jsem já. Proto máme většinu hraček nastěhovaných dole. I když občas do pokojíku zajdeme si i pohrát a nejenom spát, většina činností probíhá v obýváku a přilehlé kuchyni. Proto jsme se dětem přizpůsobili. A vypadá to u nás takhle... Vlastně vypadalo před týdnem, dnes už je zase vše jinak. :-)

lehátko jsme už předali švagrové... Ela ho už nepotřebuje a zakopávali jsme o něj.

pod stolkem parkuje momentálně jedno auto, občas přibydou i popeláři, kteří jsou jinak v pokoji.

pod televizí v košíčcích jsou knížky a vkládačky a jeden koš je na Eliščiny nezbytnosti (plíny, ubrousky atd.)

teepee je momentálně složené a přestěhované do pokoje. Nějak mě nebavilo ho neustálě rovnat. Junior i Ela jsou demoliční četa, o klidném prohlížení knížek ve skrýši u nás nemůže být řeč...

Bílé boxy v expeditce jsou plné hraček. Běžně jsou přes den všechny vytahaná a hračky rozházené po zemi

křeslo se taky přestěhovalo. K sousedům. U nás se sedí buď u stolu nebo na zemi. Vyjímečně i na gauči. Křeslo bylo pouze odkladiště a zbytečně zabíralo prostor...

jídelní stůl máme na míru. 120x150cm. Povlaky na židlě měníme podle nálady (a stupně znečištění). Momentálně jsou bílé.

v kuchyni nechybí kuchyňka

velká kuchyňka. :-) A židlička, když děti potřebují něco na lince.

Toník má rostoucí židli, Eliška zatím ikea. Teď sedí oba vedle sebe. Ela si tam tu židli prostě sama přestěhovala.

a místo teepee a křesílka máme točící křesílko vajíčko z Ikey. Momentálně top hračka...

Takhle to samozřejmě vypadá jen když děti spí. Jinak je to hra barev. Obzvlášť, když se vytáhne lego a autíčka...

Abysme těch nemocí neměli málo...

To si takhle v sobotu grilujeme v příjemné společnosti našich přátel... Mamka si užívá večer ve společnosti šicího stroje, taťka kdesi na párty mimo město... Barunka je jako vždy při akcích, kde jsou děti, které nejsou zvyklé na velké slintající otravné individuum, zavřená na zahradě u nás. S postupujícím večerem si říkáme, jak je zvláštně klidná, jindy vyvádí jak zběsilá, jen aby mohla být s náma. Když tu najednou přiběhne mamka, že má Bára otočenej žaludek. Nikdo jí nevěřil, jak by mohla takhle ve tmě a naprosto laicky poznat torzi žaludku. Ale nezdála se nám, evidentně nebyla v pořádku. Jen jsme nevěděli, jestli na ní nejde další epileptický záchvat nebo to je něco jiného. Veterinář na uchu radil, až poradil sejít se do 15ti minut na veterině. Pádili jsme jako divý, děti ponecháni napospas grilovacímu osazenstvu (a hlavně tatínkovi). Na veterině po rentgenu potvrzena torze žaludku. Naštěstí si toho mamka všimla včas a naše klinika je naprosto úžasná, tak to šlo ráz na ráz. Báru operovali a zaxhránili. Klepu, kde se dá, ještě nemá vyhráno, ale je to zatím na dobré cestě a snad tu s námi ještě nějakej pátek pobude...

 

Teď je v rekonvalescenci. Ač nám na začátku nahnala velkej strach a nevěděli jsme, jak se k ní chovat, hodně zabojovala a dneska už vůbec nevypadala nemocně.

Vyfasovala epesní noční košilku (hned první noc si samozřejmě vytahala všechny tampony, co v ráně měla, tak jsme se na další noc pojistili) a frčí na klidovým režimu. Což je problém jí vysvětlit. Je to pes venkovní a ráda se druží. Venčení na vodítku jí nebere a ráda by s náma polehávala na sluníčku. Snad už brzy bude...

 Držte jí všichni palce. Ona si to fakt zaslouží...

Máma míní, děti mění

Měla jsem to tak hezky naplánovaný... Předpověď hlásila krásné počasí na celý týden. V sobotu jsem se chystala s dítkama na porcinkuli, naší tradiční každoroční zastávku v Krakonošově. Junior natěšený, já taky. Všechno pobaleno, naloženo do auta a Ela stále spící. Jala jsem se ji tedy probudit. Jen jsem na ní sáhla, bylo mi jasný, že nikam nejedeme. Horečka parádní. Zklamání obrovský. hlavně u juniora. Naštěstí ho sebou vzala babička s dědečkem. Ela celý den s horečkama, ale jak dostala nurofen, ulevilo se jí, horečka opadla na pět hodin, aby zase vylítla. V neděli už jsme sráželi čtyřicítky. V pondělí hned ráno k doktorce. Junior radši s babičkou do krámu. Z doktorů má opravdu hrůzu. 

Nu, ještě, že nejel. Doktorka nás po odběru crp hned poslala do nemocnice, kde si nás nechali se zánětem ledvin. Parádní týden. Ela se držela statečně, oči koulela na všechny (kromě doktorů, ale to se jí nedivim, nic hezkýho jí nedělali). a jak se jí ulevilo, přibylo i pár usměvů.

Já tak statečná nebyla. Nejdřív zorganizovat hlídání juniora, snažit se moc nemyslet na to, že bude doma zase sám a jak to dopadlo po posledním pobytu v nemocnici. Pak zařídit odvoz auta, nějaký ty věci do nemocnice. No, hlava v pejru. První dva dny mazec. Děti s maminkama přicházely a druhý den odcházely domů. A my ne. Pak přišla změna. Paní, se kterou jsem si měla co říct, s klučinou, kterej pořád měl co povídat mě. Paráda. Nebyl čas myslet na blbosti. I Ele se ulevilo, když jsem se přestala nervovat. Inu, zvládli jsme to. Všichni čtyři. Doufám, že máme na dlouho vybráno. Teď ještě týden antibiotika doma a dát pozor na to, aby neprochladla. Ale jsme doma! Všichni spolu!

A na tu dovolenou v kempu třeba do konce prázdnin ještě dojde. :-) Nebo aspoň nějaký ten výlet...

zábava na zahradě, když se Ela musí držet ve stínu

začínaj bejt parťáci. Na blbiny, samozřejmě.

jojo, bylo vypraný a složený...

 Tak tedy krásné léto všem! A bez nemocí!

6 dní jen s Elou

Junior se odjel rekreovat s babičkou a dědou do termálů kamsik Maďarsku. Myslela jsem, že ani neodjede, jakou má poslední dobou mamánkovskou náladu. Ale odjel. K překvapení všech. A dokonce s nadšením. Já byla připravená nonstop na telefonu, že sednu do auta a pofrčim si pro něj. Ale on neplakal. Prý. :-) Statečně zvládl 4 dny. Pátý den už si vyžádal maminku na telefon, ale po sdělení, že Eliška už má dva zuby, nechal maminku maminkou a jal se celému osazenstvu kempu s nadšením  referovat nejnovější zprávu z domova. Až z toho nadšení onemocněl. Pátý den přišla horečka, šestý den cesta domů, kterou celou prospal. Nedivám se. Celou dobu bez odpoledního spánku a juchal až do deseti do večera. Daň v podobě horečky se musela dostavit.

Plánů na dobu jednodětnou bylo spousta. Splněných věcí málo. Uklidila jsem i to, co jsem nechtěla (třeba půdu). Zpomalila jsem. Hodně se procházela (venku i po obchoďáku - naprosto marnotratně, protože s juniorem je to věc nemožná). Knížku jsem otevřela, přečetla pár stránek a zase zavřela. Radši jsem čučela do blba. Hodně. Počítače málo. Zahrady dost. Aby psům (a mě) nebylo smutno. A přece bylo. :-) 

Junior se naučil potápět bez držení nosu. Zvládl tobogány. Bolístky malé i větší. Bez maminky. Pokrok obrovský. Jen po návratu hlásil, že teda do tý školky stejně nepůjde. Tak nevim...

Teď zase spolu. Všichni. Junior se zánětem spojivek, obrovskou únavou, malým kašlem. Ela s vervou objevovat svět (a hlavně Tondovy hračky, případně kytky a kabely). Drahá polovička pracující. Všechno ve starých kolejích. Jen já klidnější. Uvidíme. Jak dlouho to vydrží. 

Příprava na zimu

Já vím. Zní to divně. Ale kdo má domek, chápe. Přivezli dřevo. Nejdřív "sousedům", pak i nám. Taťka si objednal kulatinu, takže práce se vším všudy - nařezat pilou, aby se dřevo složilo aspoň za bránu, další dva dny štípat a vozit a skládat. A utíkat před deštěm. :-) 

My si objednali už suchý naštípaný. Ne že bychom byli líní. Prostě dřevo došlo a nestihlo by do podzima proschnout. A po předchozích zkušenostech, kdy nám tu chytly saze v komíně, jsme nechtěli riskovat mokrým dřevem. Takže u nás nanosit do dodávky a vynosit z dodávky. 4 metry. I tak jsme si mákli. A hned v pondělí jsme mohli zatápět, protože počasí rozhodně červnově nevypadalo... 

kluci venčej morče

A bonus - junior trhá kytičky. I s kořenama. Jak jinak. Pro mě vždycky sedmikrásky. Pro ostatní karafiáty ze zahrádky. :-) Bosky. Teda v ponožkách.

Že by konečně teplo?

Víkend jsme si užili se vším všudy. Nejdřív zoo, ze které jsme utekli do dinoparku (vedro bylo ohromný). Jenže tam jsme se moc neochladili. Navíc holkám se špatně jezdilo na klouzačce v sukýnkách, tak jsme to zabalili a šli se koupat. Ku spokojenosti dětí. Léto nás namlsalo, tak snad se zase zadaří a tentokrát do bazénu vlezu i já.

pusťte mě k nim do tý vody!

když fotí junior

Poslední školková

To bylo radosti! Teda na Toníkově straně. A na straně učitelek. Já už se tak neradovala. Přeci jen aspoň dvě a půl hodiny týdně jen jednodětná. Ukradený chvilky jen s Eliškou. Bez stresu, kde je Toník a jak ho zabavit. 

Poslední měsíc tam nechtěl chodit. Přiom školku od začátku miloval. A pak najednou scíny jako hrom. Tak aspo%n si je teď ušetříme. A třeba se mu zase vrátí chuť tvořit se mnou doma...

Víkend

venku. Jak jinak, když bylo tak krásně! Chvilkama v dodávce, kterou má drahá polovička dorazila na víkend a zajistila tím valnou část zábavy pro juniora. Ani nakoupit se mnou nejel, aby mu s ní tatínek neujel... 

Ale stihli jsme i další věci, než jen sedět v dodávce a hrát si na řízení. Máme předělanou technickou a konečně se v ní dá i něco najít. Zvládli jsme kolaudačku u bráchy. Novou lavičku. A společnost přátel. Co víc si k tomu sluníčku přát?

párek v rohlíku s kečupem z mekáče. Prasárnička k večeři.

víkendový počin mého drahého muže. Za významné asistence naší drahí ořítelkyně. Šikovný jsou. Oba. I když David si o víkendu máknul. Lavička je úžasná a už se pracuje na druhé...

"Mami, pojď, držim ti místo!" Nabídka, která se neodmítá. :-)

I na nějaké zahradnické práce došlo.

Přidat popisek

Dokonce jsem konečně něco zasadila. Jen skalku zatím obcházím obloukem. Stal se z ní prales. Ale snad už brzo dojde i na ní.

Toník nalákal kočičku, To bylo radosti! Na jeho straně samozřejmě. Bála jsem se, že u nás zůstane. Naštěstí jí juniorova divokost zahnala o zahradu dál...

5 měsíců

Utíká to jako voda. Ela má za sebou prvních pět měsíců života. Je to mazec. Nějak mi ten čas prokluzuje mezi prsty... Eliška má první antibiotika. Naštěstí všechno zvládá v pohodě. Teploty zmizely téměř okamžitě, průdušky jsou po pěti dnech čistý, z nosu nic neteče, ale pořád chrčí. Tak uvidíme. Enie je pro jistotu zase u našich, kdyby to náhodou byla opravdu reakce na psy v bytě. Stejně jako u Toníka, když byl mimino. 

Každopádně už je líp, takže jsme vylezli na terasu. K velké spokojenosti mé a především Toníkově. Slečně je evidentně jedno, kde je, hlavně, že na ní někdo dělá blbiny a nejlíp když se může nosit a pozorovat svět pěkně z výšky.

Pro milovníky čísel na pěti měsících (a týdnu) má naše dáma úctyhodných 7990g a 67cm. Je potřeba znovu probrat šatník a zařadit větší velikost... Našlápnuto na zuby už je, tak snad se prořežou rychle a bez velkých problémů. Ela stále bojkotuje příkrmy, jede si jen to svoje mlíko z flašky a max. si dá pár lžiček zeleniny s masem k obědu. Nejlíp v kupovaný skleničce, domácí jí moc nejede. Kaše jí taky nejede a jablíčko sice ochutnala, ale ze lžičky si prostě nic nedá....

krásné odpoledne na terase

ochotné ruce na nošení

trampolína v akci

vzácná chvilka, neb Ela spí přes den minimálně. a V kočáru už vůbec ne. Co kdyby jí něco uteklo?

stále oblíbená činnost juniora - pečení. Tentokrát čokoládový muffiny. Se šlehačkou jsou nej... podle jednoduchého receptu:

180g polohorubé mouky
180g cukru
120ml mléka
2 vejce
100g rozpuštěného másla
2 lžičky prášku do pečiva
špetka soli
5 kžic holandského kakaa
čokoláda

na tvoření nezbývá čas, tak jen v rychlosti uříznutá krabice z Ikey za juniorovy asistence a vyklidila jsem další šuplíky s CD a DVD . 

Mějte krásné jarní dny!