Jedůůů

Nebo vlastně yedoo... Junior slavil svátek. Teda on ho má až zítra, ale přáli jsme mu už včera, když jsme tu byli všichni pospolu. Dárek byl jasnej. Poděděná koloběžka už měla šmajdavý kolečka, druhá byla malá... První skládací odněkud z carrefouru šla z domu, neb z ní neustále padal a od ježdění ho spíš odrazovala... Odrážedlu odrostl (což samozřejmě neuznává) a tahat na procházku kolo, který nejde hodit na kočár, je za trest. Obzvlášť, když kolo ještě nezvládá a sebemenší kopeček je problém. Koloběžka byla jasná volba. Obzvlášť před létem.

Zvažovali jsme skládací, ale s většíma kolečkama nebo neskládací s nafukovacíma kolama. Nakonec jsme vybrali druhou variantu. A protože je junior zvyklý na odrážedlo yedoo, kolobrndu jsme vzali taky od této značky.

Junior má 108 cm, vzali jsme variantu čtyřlístek mini. Je do cca 8mi let, ale náš devítiletý Matěj na ní drandí bez problémů. A já se svezu taky, i když bych brala vyšší řídítka. :-) Nosnost je do 100kg.

Nadšení je obrovské, junior jezdí pořád. Po probuzení do sebe rychle naházel snídani a už se hnal ven. Co na tom, že bylo sedm hodin...

Dneska jsme vyrazili i na cyklostezku. Ale stejně dobře na ní jezdí i po zahradě. Jako drak. Naprosto nebojácně. Oproti koloběžkám s menšíma kolečkama. 

Kupovali jsme Tady. Jeden den koupeno, druhý den byla doma. Pak už jen smontovat, čehož se ujal můj drahý muž. Za mně jednička s hvězdičkou. Jak za koloběžku, tak za eshop.

Dalším dárkem byl batůžek na výlety. Akorát na jeho hubená ramínka. Pro jistotu i s přezkou přes hrudník. S gumičkou na lahev, aby nevytekla.

Jako bonus spaní ve stanu. Vydrželi do 21:45. Pak přiběhli domů. :-) 

Řekla bych, že se nám oslava neoslava vydařila. Junior poslední dobou na slavení moc není, tak jsme jen popřáli, připili dětským šampaňským a nechali ho, ať si hraje. A bylo to fajn...

Vánoce

Krásné to bylo. V klidu, pohodě, doma... Všichni spolu. Letos bez předvánočního setkání s přáteli, bez procházky a zdobení stromečku zvířátkům, zato s arzenálem kapiček a sirupů. Užili jsme si to i tak. A to ostatní jsme stihli po vánocích. Možná právě proto to bylo tak vklidu. I když balení dárků 23. večer jsem se nevyhnula. Asi nová tradice? 

letos nás bylo 9. 

i s proslovem

pomocník... Nevyhli jsme se juniorově tradiční potřebě odbíhat od stolu na wc. Dělá to vždycky. I když mu říkáme, aby si došel, než zasedneme. Ale statečně vydržel (nebo kecal)

voláme ježíška prskavkama

nadšení... Fakt tu byl!

jen Ele je to jedno

Letos poprvé rozbalil všechny dárky. I nám ostatním. Pak si vybral jednu hračku a u tý skončil. Jako vždy.

V plánu byly tři dárky pro každého + něco od babiček a tetiček. Ve finále rozbalování nebralo konce. 

Akce modré auto splněna. Hned 4x.

top dárek letošních vánoc. Pro oba.

Tak zase za rok! A to už těch dárků ale FAKT nebude tolik. :-)

Jeden rok

Nebudu ani říkat, jak rychle to uteklo. Jako každý rok s dítětem. Se dvěma ještě rychleji. Sláva byla, jen ne veliká. Rodinná, příjemná, kafe jsme vypili, dárky rozbalili a pohoda byla. Žádnej stres a dlouhý plánování jako u Toníka. Eliška je o to trochu ochuzená. Nebo obohacená? Všechno probíhá tak nějak klidněji. Asi je to tím, že už víme, co nás čeká. I když... S dětmi člověk nikdy neví. 

Ela je úplně jiná než Toník a přitom tak stejná! Roku neutekla. Ne že by mi to vadilo. Stojí, udělá tři krůčky a pak žuchne na zem. Chodítko jí nebere. Tondovo auto jo. To se samozřejmě nelíbí jemu. 

Je vzteklá. Děsim se období vzdoru. Nemá ráda přebalování, zdrhá, jak sundám plínu. Nesnáší oblékání. Miluje všechny Tondovy hračky a můj telefon. Ráda bourá komíny a čte knížky. Všechno je pro ní čiči. Zvládá paci paci, tak jsem velká, berany berany. Tančí. Na všechno. Je vybíravá v jídle. A nemá ráda patlání.

dort pro Elu - jogurt, zakysanka, jahody, piškoty

verze pro dospěláky i s čokoškou

sfouknout svíčku musel junior, Ela netušila, co po ní chceme

je to dáma, nešmátne do něj. Jen tak decentně prstíkem...

a to mám jako jíst rukama???

no proto! :-)

Toník pomáhal. Ne že by to bylo potřeba.

dárky sebral junior, Ele stačil papír

kostky sbalil taky junior. Budeme muset zapracovat na tom, že si myslí, že je všechno jeho... Ale hraje si s nima moc hezky. Do chvíle, než přijde Eliška a všechno zboří. A že přijde vždycky. :-)

hraje si celá rodina. Kostky jsem kupovala v Tescu jako zručnostní hru typu Jenga věž

a protože tatínek stavěl dlouho, junior kouknul na pár minut na Ozzáka a Ela si zavolala doktorce...

ovšem na povel "Hotovo, můžeš" naštěstí telka ztratila zajímavost a šlo se bourat.

Tak teď vzhůru do dalšího roku!

 Už čtyři

 Letí to. Poslední rok dokonce víc než první tři dohromady. Už je tak samostatnej! Vlastně by mě ani nepotřeboval. Už od něj občas slyším "Jdi pryč" nebo "Já si s tebou nechci hrát". Ale naštěstí to jsou jen vyjímečný chvilky. Zatím převažuje touha mi všechno ukázat a říct a jezdit s autíčkama (podle jeho návodu) - prostě být spolu. Jen toho času kdyby bylo víc...

Je z něj velký pomocník. Tátovi pomáhá na zahradě (pracovní rukavice, lopata a kolečko jsou poslední dobou nejvyužívanější hračka), babičce stříhá stromky a kytičky a já je poctivě dávám do vázy... Se všema blízkýma bravurně parkuje, nesmíme mu sahat na volant, jen mačkat pedály. Nejradši parkuje s dědou. Se mnou rád peče a vaří, krájí, smaží, ochutnává těsto...

Je to hodnej kluk, když se mu chce. Je potřeba ho zabavit, jinak se mění v nezřízenou střelu, bourá kde co, piští, strhává na sebe pozornost...

Pořád ještě nekouká na pohádky, zvládá dva díly statečných autíček před spaním. Nechce číst pohádky, nevydrží u toho. Dospěli jsme do stadia čtení leporel. Aspoň něco. :D Hodně obrázků, málo textu  ideální pro akčňáka, jako je junior.

Nejoblíběnější hračky jsou pořád ještě auto odstrkovadlo, duplo, koleje a autíčka (ale jen některá). Rád zpívá. A často. Jsem za to ráda, jde mu to a písniček už umí opravdu hodně.

A jaké byly narozeniny? V klidu. Nečekaně. I kafe jsem vypila. Pár kamarádů, poslední letošní trampolína... Dárky ho zase moc nebraly. Jako každý rok. To všechno až postupně. Třeba den poté, kdy si užíval líné ráno s mozaikou Fanta color.

Hlavní dárek bylo kolo. Červený. Na jeho přání. Zatím nebylo moc příležitostí trénovat, ale to půjde.

Dort pekla moje mamka - klasický piškot s marmeládou, potažený marcipánem. Junior ochutnal marcipán. Většina dortu zbyla.

Já pekla Míša dort. Ten nezbyl. :-) Chutnal mi. Možná ho ještě někdy zkusím.

Do školky jsem zkoušela dort podle receptu od Nesto. Jak chutnal, netuším. Juniorovi nechutnal (jako téměř každá buchta nebo dort), ostatní ho prý snědli. 

Jediný dort, který junior snědl s radostí byla kobliha v den jeho narozenin. Ke snídani a rychlo sfouknutí svíček v ranním fofru...

Tak a teď bych měla pomalu začít chystat oslavu Ele. První. Tak s chutí do toho!