Stěhujeme se ven

Konečně krásný počasí! Pomalu se stěhujeme ven. Dneska jsme se měli naprosto úžasně. Dopoledne prima návštěva u kamarádky, kde junior překvapil a byl neuvěřitelně hodnej. Což vzhledem k náročnému ránu (Nedělej to, nech toho psa, nech ten kočár - vyloženě prudil a nedal si říct) bylo jako balzám. 

Odpoledne úžasná zpráva - Toníka nám vzali do školky. A nejen jeho, i kamarádku a kamaráda, takže nepůjde sám... To už se ve mě bily pocity euforie se strachem o drahého, neb mě vyděsil naprosto jednoduchou smskou a pak nereagoval. Holt muži to mají nastavený jinak, že. :-) Ale všechno se v dobré obrátilo a zbytek dne jsme si užili v relativním poklidu. Když nepočítám první letošní úraz z trampolíny, :-)

Bolí to, ale spraví to lízátko, maminko. :-)

číhač na balonek. Ta její výdrž. :-)

Klepu všude, kde se dá. Dneska byla naprosto v pohodě a vysmátá!

Je to umění

naučit mimino jíst lžičkou. A to po ní prosím nechci, aby jí držela a dopravila jídlo z misky do pusy sama! Bohatě by mi stačilo, kdyby ho nechala v puse a polkla a neplivala ho všude kolem. Ale já se nedám! Jenže mimino je stejně tvrdohlavý jako já. Zatím vede. :-) U Toníka to bylo tak nějak jednodušší. Co si pamatuju, hned druhý den mi dal půlku příkrmu. Jak se to naučil, stal se z něj otesánek. Kéž by mu ta nevybíravost vydržela! Teď se ve všem nimrá, půlku věcí nejí a už se objevila i žádost o kolu. A to zatím chodí do školky jen jeden den v týdnu na dopoledne. 

Pro porovnání Toník a jeho první lžička...

A jako bonus jsem Elišku potrápila nastřelením naušnic. Byla to rychlovka. Ještě že tak. Trpěla jsem s ní. Nedovedu si představit, že bych jí je nechala píchat a poslouchala ten pláč ještě dýl... Ty mimina toho stejně tolik vydržej...

Tři grácie a další motání

pro maminku Dohromady byly tři..

na vínečko

pro kamarádku

Zase trocha motání... Po troškách. Času nazbyt není. Naše drahá se rozhodla být ještě uřvanější a nespokojenější mimino než doposud a korunuje to nespaním v noci. Energie ubývá. Sluníčko přichází právě včas!

Velikonoce

Nakonec jsme to stihli. A snad si to i užili... Ač drahou polovičku zřejmě ještě teď bolí hlava, dítko se vrátilo ve dvě hodiny odpoledne, poobědvalo čokoládu a sušenky a dopovalo se colou. :-) Sláva svátkům!

místo mazance jidáše

zajíc

bezuchej beránek - letos jsem zkoušela siliknovou formu a kamarádky asi nebudeme. Každopádně biskupský beránek politý čokoládou nám tu vždycky zmizí...

letošní barvení nebarvení

nějak nám nechytly barvičky, ale což, poradili jsme si jinak. A růžový vajíčka zmizely jako první.

pomlázku stihl drahý na bílou sobotu, podle tradice

pečeme perníčky

Kuchyňka

Na začátku byly schůdky ikea. Značně používané a podle toho vypadající. K tomu rozhodnutí malinko sjednotit barvy v obývacím prostoru. Momentálně naprosto jednoduše na bílo, protože se neustále všude povalují hračky a ty mají barev, že z toho přechází zrak.

Jako bonus i židlička. Taktéž Ikea. Stolek ještě čeká na úpravu. :-) K tomu plechovka bílého Enetrnalu v matu a malý váleček na malování... Spotřebuje se s ním míň barvy, nejsou vidět tahy štětcem a není s tím tolik nervů. :-)

Tři nátěry. Pak už jen momentální nápad, aby se mi junior při přípravě snídaně nemotal pod nohy a nesnědl celé pomazánkové máslo ještě než ho namaže na rohlík.

Tác s jeho nezbytnostma - nějaká zelenina atd.

Neradši vaří polívku z ořechů. :-) A Eliška ho sleduje.

Chňapka je přidělaná na špendlíku. Po hraní ho jen vytáhnu, sklidim hračky a jsou to zase jen schůdky. Aspoň se tu nezakopává o další hračky. Ač by junior určitě nějakou vymakanou kuchyň uvítal. :-)

 Třeba jsem někoho z vás inspirovala. A já jdu barvit vajíčka. Letos ty barvy totiž vůbec nebarvěj...

Nevelikonočně

všude kolem Velikonoce. U nás nějak nebyl čas zatím řešit, ale snad to napavíme přes víkend... Brácha byl po noční, tak jsme se celý týden na dopoledne dekovali pryč, aby se vyspal. Do toho velikonoční pázdniny, tak jsme si udělali s Toníkem i s Matějem výlet do dinoparku, supr dopoledne, jen Eliška nějak nebyla ve svý kůži.

Matěj koupil přívěsky, kterýma se hoši hned ozdobili, Pro Toníka je velkým vzorem, chce dělat všechno, co on. Matěj z toho kvete...

Tonda a jeho závislost na donutech...

Teď čekáme, až se vylíhne z vajíčka dinosaurus. :-) Supr věcička, zabaví to aspoň na 4 dny. :-)

Večer byla záhada Eliščiny nespokojenosti rozluštěna. Spustila se rýma, vyskočila teplota. To jí drží doteď... Poslední tři týdny to u nás vypadá takhle... 

 Snad bude jednou ložnice zase jen naše. :-)

Junior neustále prudí psiště. To má neuvěřitelnou trpělivost. Venku nosí balonky do omrzení (ač junior v hodu do dálky zrovna nevyniká), doma trpělivě snáší jeho tahání za ocas, stěhování pelechu, vylévání misky atd... A já neustále vysávám. Jediný mínus labradorů. Bohužel natolik významné, že bych ho domů nepořídila. Díky za zkušenost! :-)

veget

neustále ve střehu

Ti říkám, nepruď mě, nebo tě kousnu do zadku!

a zdrhej, jdu na tebe!

A já jdu dořešit velikonoce. Zatím mám jen napečený perníčky, právě mi dopípalo těsto na jidáše a zařídila jsem, aby nás beránek nepokakal. :-)

Měla jsem to tak krásně naplánovaný...

... Jak půjdeme k zápisu do školky. Tam busem, zpátky prochajdou. Junior se unaví, Eliška vyspí v kočáře na vzduchu, já vyčistim hlavu... Jenže člověk míní, počasí mění. Ráno se vzbudim a venku tohle

 Nevěřícně jsem stála u balkonovek a koukala, jak se roztrhla peřina a pořád padá a padá. Pusu dokořán, div jsem se nekousla, když do mě psiště drclo, že si chce tu bílou krásu vychutnat venku a ne jen z okna. V tu chvíli mi opravdu došlo, že to není apríl a místo kola vytáhnu saně. Můj plán vzal za své. V Liberci kalamita, silničáři se sněhem už nepočítali (ani se jim nedivim) a radlice jsou uklizený... Busy zapadly, kde mohly, nic nejezdilo. Že bych jela autem nepřicházelo v úvahu, než bych odházela cestu k bráně, zapadala by. Už jsem chtěla tahat ty saně, ač se mi představa spící Elišky a provokujícího Tondy na jedněch saních vůbec nelíbila, když ťuk ťuk na okýnko a záchrana byla doma! Taťka dorazil domů, protože v tomhle počasí nemohli pracovat. Juch, jakožto převelice šikovný řidič s odházenou cestou nás odvezl k zápisu a dítko jest zapsáno k předškolnímu vzdělávání. Již podruhé. Tak snad to konečně vyjde.

Junior výskal radostí. Ne snad z vidiny docházky do školy, ale ze sněhu. Celou zimu byl problém ho dostat ven a najednou jsem ho nemohla dostat domů. A to jen díky psištěti, který sníh miluje a vůbec mu nevadí hledat balonek pod horou sněhu. Radost převeliká na všech stranách. Dítko vymrzlé, unavené a po obědě vyjímečně spící.

Cestu busem jsme si dali odpoledne, neb se ze sněhové vánice stal pouhý déšť, teploměr se vyšplhal na 7 stupňů a všechno roztálo. Pak to u nás vypadalo nějak takhle.

 Sláva řidičům, kteří brzdí, aby nás nepocákali. A šutrem do vokna těm, co ještě přidaj. Ještě, že bydlíme takovej kousek od zastávky. Každopádně řeka na silnici se do rána uklidnila, tak jsme mohli vesele vyrazit do školky vozem. A tu ještě jedna foto našeho juiora, kterak od zápisu a ze cvičení šel.