Vedro a antibiotika

Člověk by řekl, že se to vlastně dá docela dobře, protože v tomhle vedru se stejně na sluníčko nechodí a nejlíp je někde ve stínu. Takže doma. A antibiotika tudíž nevadí. Jenže to by muselo být jen jedno dítko. Mám dvě. Jedno úplně zdravý. A bazén na zahradě. A v něm je tak krásně! A teď jak vysvětlit staršímu, že budeme doma? Případně jak uhlídat mladší střelu lezoucí všude a ochutnávající kdeco doma ve stínu a druhou starší střelu venku, aby neskákala do bazénu a netopila se? Těžko. Ale bude líp. :-) Tedy podle předpovědi počasí. A my se těch antibiotik snad už brzy taky zbavíme. Zatím je potřeba zabavit raubíře. 

vyrábíme přáníčka ke spoustě svátků a narozenin, co jsou teď kolem nás. Toník má období lepení. Takže karton, kytičky, lepidlo a o zábavu bylo postaráno.

Inspirovala jsem se tady a úspěch obrovský. I u návštěv. Toník už si sám připravuje k zamražení. V malých miskách od Eliščiných příkrmů to bylo nejlepší. Zvířátka byla obalená ledem ze všech stran. Ale ve finále je bavilo i mlátit do obyčejných kostek ledu bez hraček.

návštěva? A nebojácná! Až domů k nám přišla. Naštěstí si jí nechtěl nechat. Dal jí najíst, napít a pak plakal, ať už jde domů. Kdo ví, jestli strachy, aby jí Bára nesežrala, nebo se jí bál... Ale když teď tak koukám na terasu, nějak se jí u nás zalíbilo, neb už tu mňouká zas. Nu, snad bude rychlejší než Bára, až na ní přijde. 

A když je dýchatelno a stín, jdeme ven všichni. Aspoň na chvilku na zahradu. I když dneska už se Toník ptal, kdy konečně někam půjdeme, aspoň prý na procházku, že už ho nebaví být pořád zavřený...

Opravdu má každou botu jinou. Úchylka posledních dní...

Další zábava, která ho drží už nesmírně dlouho, je vaření. Kaši uvařil s malou pomocí sám.

A když Ela spí, vyrážíme spolu ven. Třeba nasbírat angrešt. Rybíz a ostružiny totiž ještě nedozrály. Jsme tu trochu pozadu.

slalom. Toník na motorce a mě velice ochotně půjčil koloběžku. Nejdřív jsem frčela s hrůzou v očích, pak už s radostí a větrem ve vlasech. Měla bych jezdit častěji.

Škoda, že ho nebaví hrát hry. Klidně bych hrála pexeso, domino, člobrdo, cokoliv... Četla pohádky do noci. Zatím jsme k tomu nedospěli. Zato jsme dospěli k neustálému "proč, kdy, kde, jak..." Takže poslední pokus o přečtení pohádky odpískal po pár stránkách sám junior. Proč tam spadl? A proč nespadl vedle? Kde bydlí? A proč se tak jmenuje? A jak se jmenuje tenhle? Neuvěřitelné množství otázek, až ho to samotného přestalo bavit. :-) Už jsme jednou období proč měli, teď ale už postoupil do vyššího levelu a začal i poslouchat odpovědi.

Tak tedy krásné letní dny!

Máma míní, děti mění

Měla jsem to tak hezky naplánovaný... Předpověď hlásila krásné počasí na celý týden. V sobotu jsem se chystala s dítkama na porcinkuli, naší tradiční každoroční zastávku v Krakonošově. Junior natěšený, já taky. Všechno pobaleno, naloženo do auta a Ela stále spící. Jala jsem se ji tedy probudit. Jen jsem na ní sáhla, bylo mi jasný, že nikam nejedeme. Horečka parádní. Zklamání obrovský. hlavně u juniora. Naštěstí ho sebou vzala babička s dědečkem. Ela celý den s horečkama, ale jak dostala nurofen, ulevilo se jí, horečka opadla na pět hodin, aby zase vylítla. V neděli už jsme sráželi čtyřicítky. V pondělí hned ráno k doktorce. Junior radši s babičkou do krámu. Z doktorů má opravdu hrůzu. 

Nu, ještě, že nejel. Doktorka nás po odběru crp hned poslala do nemocnice, kde si nás nechali se zánětem ledvin. Parádní týden. Ela se držela statečně, oči koulela na všechny (kromě doktorů, ale to se jí nedivim, nic hezkýho jí nedělali). a jak se jí ulevilo, přibylo i pár usměvů.

Já tak statečná nebyla. Nejdřív zorganizovat hlídání juniora, snažit se moc nemyslet na to, že bude doma zase sám a jak to dopadlo po posledním pobytu v nemocnici. Pak zařídit odvoz auta, nějaký ty věci do nemocnice. No, hlava v pejru. První dva dny mazec. Děti s maminkama přicházely a druhý den odcházely domů. A my ne. Pak přišla změna. Paní, se kterou jsem si měla co říct, s klučinou, kterej pořád měl co povídat mě. Paráda. Nebyl čas myslet na blbosti. I Ele se ulevilo, když jsem se přestala nervovat. Inu, zvládli jsme to. Všichni čtyři. Doufám, že máme na dlouho vybráno. Teď ještě týden antibiotika doma a dát pozor na to, aby neprochladla. Ale jsme doma! Všichni spolu!

A na tu dovolenou v kempu třeba do konce prázdnin ještě dojde. :-) Nebo aspoň nějaký ten výlet...

zábava na zahradě, když se Ela musí držet ve stínu

začínaj bejt parťáci. Na blbiny, samozřejmě.

jojo, bylo vypraný a složený...

 Tak tedy krásné léto všem! A bez nemocí!

6 dní jen s Elou

Junior se odjel rekreovat s babičkou a dědou do termálů kamsik Maďarsku. Myslela jsem, že ani neodjede, jakou má poslední dobou mamánkovskou náladu. Ale odjel. K překvapení všech. A dokonce s nadšením. Já byla připravená nonstop na telefonu, že sednu do auta a pofrčim si pro něj. Ale on neplakal. Prý. :-) Statečně zvládl 4 dny. Pátý den už si vyžádal maminku na telefon, ale po sdělení, že Eliška už má dva zuby, nechal maminku maminkou a jal se celému osazenstvu kempu s nadšením  referovat nejnovější zprávu z domova. Až z toho nadšení onemocněl. Pátý den přišla horečka, šestý den cesta domů, kterou celou prospal. Nedivám se. Celou dobu bez odpoledního spánku a juchal až do deseti do večera. Daň v podobě horečky se musela dostavit.

Plánů na dobu jednodětnou bylo spousta. Splněných věcí málo. Uklidila jsem i to, co jsem nechtěla (třeba půdu). Zpomalila jsem. Hodně se procházela (venku i po obchoďáku - naprosto marnotratně, protože s juniorem je to věc nemožná). Knížku jsem otevřela, přečetla pár stránek a zase zavřela. Radši jsem čučela do blba. Hodně. Počítače málo. Zahrady dost. Aby psům (a mě) nebylo smutno. A přece bylo. :-) 

Junior se naučil potápět bez držení nosu. Zvládl tobogány. Bolístky malé i větší. Bez maminky. Pokrok obrovský. Jen po návratu hlásil, že teda do tý školky stejně nepůjde. Tak nevim...

Teď zase spolu. Všichni. Junior se zánětem spojivek, obrovskou únavou, malým kašlem. Ela s vervou objevovat svět (a hlavně Tondovy hračky, případně kytky a kabely). Drahá polovička pracující. Všechno ve starých kolejích. Jen já klidnější. Uvidíme. Jak dlouho to vydrží. 

Rybízový koláč s tvarohem

Jednoduchý a výborný.

Těsto stejný jako snad na všechny buchty. :-)

• 1 vejce
• 1 hrnek mléka
• 1/2 hrnku oleje
• 2 hrnky polohrubé mouky
• 1 hrnek cukru
• kypřící prášek

všechno smíchat, vylít na plech, posypat rybízem a navrch nalít tvaroh smíchaný s moučkovým cukrem a jedním vajíčkem.

Peču na 180° a špejle napoví, jak dlouho. :-)

Sirup na kašel

A další neduhy. Přemnožilo se mi oregano, Letos se mu nějak daří.Evidentně mu moje nepéče prospívá. Jen jsem nevěděla, co s ním. Každý, kdo si řekl, dostal odkopnuto nebo nasušeno a přesto pořád zbývalo. Pak jsem zapátrala po jeho účincích a ejhle! On je vhodný při zahlenění, na odkašlávání, průdušky, mimo jiní má i antibakteriální účinky, pomáhá při zánětech, podrážděné pokožce a ekzémech (to asi spíš ve formě oleje), nespavosti (tím rozhodně netrpím), napomáhá látkové výměně... Zkrátka zázračná bylina. Tak jsem se rozhodla udělat sirup. Za pokus nic nedám a třeba to fakt bude fungovat. :-) A jak na to?

Potřebujeme tři hrníčky bylinek, 0,8 litru vody, 0,5kg cukru (dala jsem obyč) a dvě lžičky kyseliny citronové nebo vymačkaný citron. Všechno dohromady umixujeme v mixéru, tím se z bylinek dostane nejvíc šťávy. Necháme sednout, pak přelijeme přes cedník do hrnce a povaříme. Aspoň 7 minut, ale já nechala dýl, aby víc zhoustl. Vařila jsem asi 30 minut. A takhle to dopadlo.

vystačilo na tři skleničky

barva i hustota opravdu jako u sirupu

Tak na zdraví!

Itálie - Lido Altanea

Naše letošní dovolená. Ze 14 dní jsme vydrželi 12. Suma sumárum hezký místo, klidný, pro děti ideální, kde nic, tu nic. Jedna nákupní pasáž se 4 krámky, velká sámoška, na pláži šlapadla, jedna půjčovna kol. Zato animace, kolotoče, dětský hřiště, moře sotva po kolena, spousta mušlí. Pro děti ráj. Když jsou na to naladěný. Ty naše bohužel nebyly. Elišce rostl zub a Tonda nemá rád moře. A hlavně ty "šneky" (rozuměj mušle), přes který se do moře chodilo. Ubytovali nás jinde, než jsme chtěli a pro juniora to bylo za trest. Bez zahrádky, na hotelu. Chtěli jsme vilku, ale cestovka nám to zkonila a my to zjistili až na místě. 

Itálie byla naposledy. Vím, že se říká Nikdy neříkej nikdy. Ale byla jsem tam 3x a stačilo. Příště zase jinam. A třeba i letecky. Prckové dali cestu luxusně (díky bohu za albi tužku a zpívánky). Tam i zpátky. Přes den. Jsou dobrý. 

forrest

někde jsou pláže písečné, někde kamínkové, my jí měli mušličkovou.

vlny :-) Radost veliká

vylidněno. Takový pláže mám nejradši...

I na kolotoči jako z pohádky jsem se svezla

tuleň

sbírání mušlí juniora moc nenadchlo

moji tři...

albi tužka vždy a všude. Dobrá investice

i na zkrášlování došlo

barva a provedení dle juniora

pískohrátky

"Kdo jsi?"

nejlepší zmrzlina na světě je opravdu v Itálii, to se jim musí nechat

 

a ta melounová je ze všech nej!

Jak užíváte prázdniny vy?

Domácí modelína

Když junior marodí a venku je hezky, je těžký ho udržet doma. O posteli nemluvě. Na pohádky pořád ještě nekouká, i když teď zvládne i dva díly Pošťáka Pata po sobě... Objevil zpívánky. Tak neposloucháme nic jinýho než Pec nám spadla a Na tom pražským mostě. N+který písničky jsou úplně jiný, než jak je znám já. Člověk se pořád učí. :-)

Každopádně modelína ho udrží doma aspoň na chvilku. Už jsme žádnou neměli, tak jsem projela tu spoustu receptů a konečně našla ten, kterej funguje. A je to přesně tenhle:

75g hladké mouky

37g soli

lžíce oleje

lžíce octa (vynechala jsem, protože mi ta modelína pak smrdí, a funguje i bez něj)

150ml vody

potravinářské barvivo

Vodu, olej, ocet a potravinářské barvivo smíchat. Na teflonovou pánec dát nejdřív mouku a sůl, pak přimíchat tekuté ingredience a míchat. Nejdřív se hodně lepí, ale po chvilce se spojí v jednu kouli. Uchovávat v sáčku. My je dali do kelímků po modělíně, která už byla plná bordelu. Junior je nadšenej a já taky. Až s ní bude zase modelovat na zemi a smíchá jí s bordelem a vlasama, s radostí jí vyhodím a udělám novou.

Na přání juniora jen červená a zelená, jednu jsme nechali bílou. Beztak je hned smíchá dohromady, až bude dělat svoje oblíbený dorty.

jen před tou naší dámou se musí schovávat. Ač je nezávadná, nemusí jí ochutnávat. :-)