Září

 Září

Nestíhám. Paradoxně. Měla bych mít víc času, když junior nastoupil do školky. Asi jo, jen doháním resty - úklid (bordel zvládneme s Elou udělat samy), prádla je najednou jednou tolik, akce na fotoknihy u Happy fota se prostě musela využít (a týden v trapu, ale nevadí, Vánoce můžou začít)... Navíc si junior posunul večerní usínání a Ela ranní vstávání ještě uspíšila, takže večer usínám pomalu při uspávání. Ještě ani ty truhlíky podzimní nemám. Ale aspoň jsem vytahala ty uschlý rádoby kytky, co nám zdobily parapet.

A co že se u nás v září událo?

Junior nastoupil ve svých téměř čtyřech letech do školky. Se zpožděním, neb si na konci prázdnin užil parádní střevní virozu. Možná líp, děti už tolik neplakaly. 

Sláva to byla veliká, doprovázeli jsme ho všichni. Ze začátku jen na dopoledne, ale už tam asi 4x spal. Když do školky chodí kámoška Kikina, je to v pohodě, jinak na nás zkouší, že nechce nebo že chce po obědě domů. Ale jak jde po obědě domů, je doma na palici, neb madam přes poledne nespí a junior má pak s usínáním problémy a školka ho tak unaví, že to do večera nedává...

první den školky jsme si dali výlet vláčkem za babičkou do Tanvaldu. Prima to bylo...

Užívali jsme si babí léto... A že se letos povedlo!

na hřišti

na Smeťáku i s návštěvou cukrárny, kde jsme nakoupili zásobu gumových pavouků, žížal a myší a jako bonus foťák, který stříká (což děti samozřejmě netušily, tak jsme se náramně zasmály, když se nám nastavili jako model a modelka a schytali parádní sprchu)

na pouti

i jen tak na zahradě

Trochu jsme i pracovali...

junior už zvládá i bagr. Nevim, nevim, jak to s nim bude vypadat v 18. :-)

Trochu slavili...

narozeniny u sestřenky  - junior si užívá růžovou

bonbon

i obyčej ná neděle si zaslouží oslavu

A dost výletili...

lanovkou na obří sud

bobová dráha Javorník. Mých 10 minut hrůzy. Ale sjela jsem to. Ostatní jezdili s nadšením dál. Jsem ráda, že junior není posera po mě. I když dřív jsem bobovku dávala a užívala si jí, poslední dobou se nějak moc bojím...

taková obyčejná prochajda s luxusním úlovkem - šípky, jablíčka, kaštany, žaludy...

typické pro poslední dny. Ela začíná juniora mordovat. Ne že by jí on nemordoval první... :-)

ve Vrchlabí

I nový šatník jsme pořídili - čepice původně obě pro Elu, ale junior jí oblíkne taky.

A co září u vás? Blogy stihám sledovat, jen jsem bojovala s přetáhnutím fotek do pc. Nějak nespolupracuje...

Mějte krásný podzim!

Park Mirakulum

Jakmile se Ela dostala ze všech svých chorob, chtěli jsme dohnat výletění o prázdninách. Vyrazili jsme tedy do parku Mirakulum. Pokud to máte v dosahu, rozhodně doporučuju. My tam s trávili celý den, odjížděli jsme kolem páté, protože děti ještě nejsou zvyklé po obědě nespat a od čtyř už sotva pletly nohama... Každopádně se tam chystáme ještě jednou. A možná i víckrát. Počasí nám přálo, takže jsme se zasekli ve vodním světě a neprošli jsme park celý. 

obří trapolíny jsou lákadlem pro všechny. My je známe z hřišť Smeťák a U kina, ale stejně na nich kluci strávili dost času.

hrad pro menší

vodní svět se spoustou zajímavých točítek, přepážek atd.

voda pořád proudí a je dost studená, což našemu juniorovi rozhodně nevadí

díky přepážkám děti samy určují, kudy voda poteče

další průlezky. a u každého stanoviště je možnost roztáhnout deku a nechat vyvalit mimina.

i ty nejměnší si najdou své

i když nejvíc je stejně jen tak na zemi poznávat a ochutnávat všechno okolo.

top atrakce - lanovka.

¨

Určitě doporučuju jako celodenní výlet. Je to kousek od Prahy, my jeli po R10 a cesta trvala asi 45 minut až do parku. Parkování zdarma hned vedle, děti dostanou u vchodu i pásky na ruku, na které se napíše telefonní číslo, kdyby se náhodou ztratili. Jídlo se dá koupit v několika stáncích - je tu pizzerie, rybárna, seženou se tu hotovky i smažená klasika. Nejmenším se dá jídlo ohřát. Případně nabalit jídlo sebou, k dispozici je obrovská pikniková louka.

Výletům zdar!

Něco málo tvoření

Na veletrhu kreativity jsem objevila stánek Tvořivé sady. Jednu sadu tam junior rovnou vyzkoušel, další s námi putovaly domů. Teď jsme vyzkoušeli jednu z nich. Vláček. Koupit se dá tady. Zatím ho Toník jenom nabarvil, slepování nás čeká. Barvou totiž nešetří a necháváme ho schnout.

Za mě parádní zábava za pár korun, pak ho dáme do pokojíku a má i hezkou dekoraci. Jsou to kartonové tvary, dají se lehko vylomit, práce s nimi je příjemná. Malovat se dá štětcem nebo ďubkat houbičkou, to je příjemná změna a děti to baví...

Tak až nebudete vědět, co s dětmi, tohle je určitě zabaví. A když jim pak dáte do ruky i lepidlo na slepení, budou nadšený. Variant je mnoho, pro kluky i pro holky.

Tvoření zdar!

Míša

Abysme těch nemocí neměli málo...

To si takhle v sobotu grilujeme v příjemné společnosti našich přátel... Mamka si užívá večer ve společnosti šicího stroje, taťka kdesi na párty mimo město... Barunka je jako vždy při akcích, kde jsou děti, které nejsou zvyklé na velké slintající otravné individuum, zavřená na zahradě u nás. S postupujícím večerem si říkáme, jak je zvláštně klidná, jindy vyvádí jak zběsilá, jen aby mohla být s náma. Když tu najednou přiběhne mamka, že má Bára otočenej žaludek. Nikdo jí nevěřil, jak by mohla takhle ve tmě a naprosto laicky poznat torzi žaludku. Ale nezdála se nám, evidentně nebyla v pořádku. Jen jsme nevěděli, jestli na ní nejde další epileptický záchvat nebo to je něco jiného. Veterinář na uchu radil, až poradil sejít se do 15ti minut na veterině. Pádili jsme jako divý, děti ponecháni napospas grilovacímu osazenstvu (a hlavně tatínkovi). Na veterině po rentgenu potvrzena torze žaludku. Naštěstí si toho mamka všimla včas a naše klinika je naprosto úžasná, tak to šlo ráz na ráz. Báru operovali a zaxhránili. Klepu, kde se dá, ještě nemá vyhráno, ale je to zatím na dobré cestě a snad tu s námi ještě nějakej pátek pobude...

 

Teď je v rekonvalescenci. Ač nám na začátku nahnala velkej strach a nevěděli jsme, jak se k ní chovat, hodně zabojovala a dneska už vůbec nevypadala nemocně.

Vyfasovala epesní noční košilku (hned první noc si samozřejmě vytahala všechny tampony, co v ráně měla, tak jsme se na další noc pojistili) a frčí na klidovým režimu. Což je problém jí vysvětlit. Je to pes venkovní a ráda se druží. Venčení na vodítku jí nebere a ráda by s náma polehávala na sluníčku. Snad už brzy bude...

 Držte jí všichni palce. Ona si to fakt zaslouží...

Vedro a antibiotika

Člověk by řekl, že se to vlastně dá docela dobře, protože v tomhle vedru se stejně na sluníčko nechodí a nejlíp je někde ve stínu. Takže doma. A antibiotika tudíž nevadí. Jenže to by muselo být jen jedno dítko. Mám dvě. Jedno úplně zdravý. A bazén na zahradě. A v něm je tak krásně! A teď jak vysvětlit staršímu, že budeme doma? Případně jak uhlídat mladší střelu lezoucí všude a ochutnávající kdeco doma ve stínu a druhou starší střelu venku, aby neskákala do bazénu a netopila se? Těžko. Ale bude líp. :-) Tedy podle předpovědi počasí. A my se těch antibiotik snad už brzy taky zbavíme. Zatím je potřeba zabavit raubíře. 

vyrábíme přáníčka ke spoustě svátků a narozenin, co jsou teď kolem nás. Toník má období lepení. Takže karton, kytičky, lepidlo a o zábavu bylo postaráno.

Inspirovala jsem se tady a úspěch obrovský. I u návštěv. Toník už si sám připravuje k zamražení. V malých miskách od Eliščiných příkrmů to bylo nejlepší. Zvířátka byla obalená ledem ze všech stran. Ale ve finále je bavilo i mlátit do obyčejných kostek ledu bez hraček.

návštěva? A nebojácná! Až domů k nám přišla. Naštěstí si jí nechtěl nechat. Dal jí najíst, napít a pak plakal, ať už jde domů. Kdo ví, jestli strachy, aby jí Bára nesežrala, nebo se jí bál... Ale když teď tak koukám na terasu, nějak se jí u nás zalíbilo, neb už tu mňouká zas. Nu, snad bude rychlejší než Bára, až na ní přijde. 

A když je dýchatelno a stín, jdeme ven všichni. Aspoň na chvilku na zahradu. I když dneska už se Toník ptal, kdy konečně někam půjdeme, aspoň prý na procházku, že už ho nebaví být pořád zavřený...

Opravdu má každou botu jinou. Úchylka posledních dní...

Další zábava, která ho drží už nesmírně dlouho, je vaření. Kaši uvařil s malou pomocí sám.

A když Ela spí, vyrážíme spolu ven. Třeba nasbírat angrešt. Rybíz a ostružiny totiž ještě nedozrály. Jsme tu trochu pozadu.

slalom. Toník na motorce a mě velice ochotně půjčil koloběžku. Nejdřív jsem frčela s hrůzou v očích, pak už s radostí a větrem ve vlasech. Měla bych jezdit častěji.

Škoda, že ho nebaví hrát hry. Klidně bych hrála pexeso, domino, člobrdo, cokoliv... Četla pohádky do noci. Zatím jsme k tomu nedospěli. Zato jsme dospěli k neustálému "proč, kdy, kde, jak..." Takže poslední pokus o přečtení pohádky odpískal po pár stránkách sám junior. Proč tam spadl? A proč nespadl vedle? Kde bydlí? A proč se tak jmenuje? A jak se jmenuje tenhle? Neuvěřitelné množství otázek, až ho to samotného přestalo bavit. :-) Už jsme jednou období proč měli, teď ale už postoupil do vyššího levelu a začal i poslouchat odpovědi.

Tak tedy krásné letní dny!

Máma míní, děti mění

Měla jsem to tak hezky naplánovaný... Předpověď hlásila krásné počasí na celý týden. V sobotu jsem se chystala s dítkama na porcinkuli, naší tradiční každoroční zastávku v Krakonošově. Junior natěšený, já taky. Všechno pobaleno, naloženo do auta a Ela stále spící. Jala jsem se ji tedy probudit. Jen jsem na ní sáhla, bylo mi jasný, že nikam nejedeme. Horečka parádní. Zklamání obrovský. hlavně u juniora. Naštěstí ho sebou vzala babička s dědečkem. Ela celý den s horečkama, ale jak dostala nurofen, ulevilo se jí, horečka opadla na pět hodin, aby zase vylítla. V neděli už jsme sráželi čtyřicítky. V pondělí hned ráno k doktorce. Junior radši s babičkou do krámu. Z doktorů má opravdu hrůzu. 

Nu, ještě, že nejel. Doktorka nás po odběru crp hned poslala do nemocnice, kde si nás nechali se zánětem ledvin. Parádní týden. Ela se držela statečně, oči koulela na všechny (kromě doktorů, ale to se jí nedivim, nic hezkýho jí nedělali). a jak se jí ulevilo, přibylo i pár usměvů.

Já tak statečná nebyla. Nejdřív zorganizovat hlídání juniora, snažit se moc nemyslet na to, že bude doma zase sám a jak to dopadlo po posledním pobytu v nemocnici. Pak zařídit odvoz auta, nějaký ty věci do nemocnice. No, hlava v pejru. První dva dny mazec. Děti s maminkama přicházely a druhý den odcházely domů. A my ne. Pak přišla změna. Paní, se kterou jsem si měla co říct, s klučinou, kterej pořád měl co povídat mě. Paráda. Nebyl čas myslet na blbosti. I Ele se ulevilo, když jsem se přestala nervovat. Inu, zvládli jsme to. Všichni čtyři. Doufám, že máme na dlouho vybráno. Teď ještě týden antibiotika doma a dát pozor na to, aby neprochladla. Ale jsme doma! Všichni spolu!

A na tu dovolenou v kempu třeba do konce prázdnin ještě dojde. :-) Nebo aspoň nějaký ten výlet...

zábava na zahradě, když se Ela musí držet ve stínu

začínaj bejt parťáci. Na blbiny, samozřejmě.

jojo, bylo vypraný a složený...

 Tak tedy krásné léto všem! A bez nemocí!