Bojujeme
S bacilama i mezi sebou. Ela má už pár dní horečky a včera se osypala (od té doby naštěstí bez teplot). Zřejmě šestá nemoc. Nevím, doktorka se úplně nevyjádřila. Každopádně k tomu zřejmě rostou zuby, neb drahá odmítá kousat cokoliv kromě svého bratra a veškerou stravu mixuju na kašičky. Jen pro ní, samozřejmě. I když kdybych jí rozmixovala i juniorovi, abych nedělala rozdíly, třeba by si uvědomil, že je Ela mimino a vyžaduje jiný přístup. A že když je nemocná, víc pláče a je protivná. Ne že by neplakala i normálně, jen jí teď stačí i jen pohled a už řve...
Je to vyčerpávající. Nedá se přebalit, protože co kdybych jí chtěla měřit teplotu nebo nedejbože cpát čípek. Spadne na zadek a řve, jak kdyby měla přinejmenším otřes mozku. Jako bonus jí zpříjemňujeme dny návštěvami lékařů a všelijakými testy, takže do ní pořád někdo píchá a sahá na ni. Dneska už jí stačil pohled na doktorku a spustila takovej randál, že se divim, že nebyla rázem prázdná čekárna.
Nu, snad to brzy přejde. Je to už pátý den. Jako bonus protivná rýma už asi 14 dní, kterou teď přehodila i na juniora, aby se necítil, že má Ela něco víc...
Bojujeme ale i na jiné frontě. Junior začal být mamánek. U babičky nespal už ani nepamatuju. Vždycky slíbí a pak couvne. Každou noc nám končí v posteli. Oba. Junior k tomu v noci pláče. Do školky ho nesmí vodit nikdo jiný než já, ze školky taky. Při zmínce, že půjdeme s drahým na lyže a on bude s Elou u babičky, radši řekl, že půjde lyžovat taky. Ač už 14 dní vehementně prohlašuje, že na lyže nevleze, že chce jen bobovat.
Z lyží nakonec sešlo, neb jsme zřejmě již staří a bolaví a nešikovní, takže jeden skuhrá na záda a druhý si ukopává prsty u nohou. Ku pokojenosti juniora. Doufejme, že je to zase jen nějaké období a brzo přejde.
Leč bojujeme i na frontě vzdoru staršího. Zkouší, co může. A zkouší hodně. V kombinaci s uřvaným benjamínkem mám často pocit, že mi rupnou nervy a zcvoknu se, Nu, aspoň bych si poležela na psychárně a jejich nelibé období by zatím přešlo. V jiné ještě nelibější. :-)
Jako bonus si užíváme věčné bitky mezi dětmi. O hračky, s hračkama... Ela často Tondu tříská, ať už hračkama nebo jen tak pěstičkama. Junior jí dělá naschvály a já nevím, kde se to v nich bere. Pořád jen poslouchám "Mamíííííí, Eliška mě bouchla!" a vzápětí řev Elišky, jako by jí někdo odtrhl nohu od těla.
Přesto by jí nedal. Ani babičce na hlídání, ani na cvičení bez ní už nepůjde. Do školky pro něj musím taky s ní. Miluje jí. Ona jeho taky. Ale spolu jsou na zabití. Dokud neusnou. :-)
Tak vzhůru do dalších dní! Vyrážka určitě brzo ustoupí, my vyrazíme mezi lidi a bude nám všem dobře.
