Knižní tipy pro děti

Vánoce se blíží. My už máme pro děti vymyšleno a nakoupeno. Tak posílám dál, co se nám líbí a co bych podruhé už nekoupila.

Začneme vlevo nahoře.Knížka Poznávání přírody, kupovaná v Levných knihách. Pro děti na prvním stupni, řekla bych. Je dobrá se spoustou tipů, jak se zabavit venku. Koupila bych znovu.

Knížka samá díra - Na výletě Původně jsem čekala něco jiného. Juniora by nebavila, ale je zamýšlená jako dárek pro předškoláky a tam je to volba dobrá. Nicméně znovu bych nekoupila,

Zvířata z celého světa - okénková knížka. Původně jsem jí chtěla pro Elu, ale i na Toníka je těžká. Už bych nekoupila. 

O veselé mašince - známé leporelo se kterým nikdy nešlápnete vedle

Co děláme ve školce - krásné leporelo s obrázky Heleny Zmatlíkové. Básničky o běžném dni ve školce. Koupila bych znovu, je opravdu povedená.

Jedeme, jedeme - další leporelo, které bych koupila znovu. 

Červená, žlutá, zelená - knížka se zvukem. První seznámení s dopravní výchovou. Měla být pro Toníka, ale Ela má jasno. bude její k narozeninám. :-D Kupováno v Levných knihách \asi za 150,- a určitě bych vzala znovu.

To jsou moje nohy - pro Elu, knížka rozdělená kroužkovou vazbou na horní část těla a nohy. Vtipné, děti mají pospojovat horní a spodní díl a přiřadit boty, které jsou na magnet. Vtipnější samozřejmě je obrázky míchat. :-) Určitě bych koupila znovu

Světla vánoc - leporelo s krátkým vánočním příběhem. Při stisknutí tlačítka se rozsvítí světýlka v knížce. Kupováno v bazaru a přinese ho Mikuláš. Vzala bych znovu.

Podívej se pod obrázek - otázky a odpovědi - nejlepší kup letošních vánoc. Knížka plná důležitých otázek, jako například proč musím jít spát, proč mi kručí v břiše, jak hluboké je moře atd. Pod otevíracím okénkem je odpověď. Rozhodně bych vzala znovu a kdybych měla vybrat jednu jedinou knížku na vánoce, je to tahle.

Najdi dopravní prostředky - další okénková knížka, tentokrát o dopravních prostředcích. I s tematickýma básičkama. Koupila bych znovu.

Série knížek Kuk kdo to je? Malé knížečky, akorát do ruky Ele. Viděla jsem podobné, ale tyhle mě trochu zklamaly. Otevírací okénka by byly lepší, tady se rozevírají do prostoru, vyleze třeba celý strom apod. Předpokládám, že Eliščino zacházení dlouho nevydrží. Asi bych už nekoupila. Nakoupila jsem je jako dárky i pro ostatní prcky.

Ještě není vyfocená knížka s magnetky U dědečka na statku a Nastupovat, jedeme!, ty hned stopila babička. 

Tak snad jsme vybrali dobře a pod stromkem udělají radost.

Pohoda

 Momentálně trávím nejvíc času na zemi. A je vám z té země na svět pohled úplně jinej...

Jednou to přijde. A já se na to těšim. Číst pohádky z knížky vlastním dětem. Jednou určitě uslyším "Maminko, přečti mi prosím pohádku"
Junior není čtecí. Teda poslouchací. Vydrží u leporela. Tak aspoň tak. Však mu jsou teprv čtyři...

Tak občas aspoň čtu těm, co vydrží... (junior vydržel první stránku, pak zmizel za autíčkama)

V lese

Podzimní počasí nám přeje. Zatím. Užívám si to, jak jen to jde. Barevné lístí, čerstvý vzduch, děti v pohodě, protože venku je tolik věcí na zkoumání...

Tentokrát jsme si užili parádní vyjížďku s koněm. V moc příjemné společnosti. Jak dětské, tak dospělácké. A jako bonus nádherné fotky...

Jen Ela v jednu chvíli nebyla nadšená. Ztím nesdílí Toníkovu vášeň pro jízdu v sedle. Upřímně, já také ne. Koně miluju, mám z nich respekt, Nanoušek je úžasnej a vozí i prcky, ale je prostě obrovskej a můj strach z výšek je poslední dobou větší a větší... :-)

kráovské dělení... O bonbony...

tajnosti

no není úžasnej?

jasno musí být. :-) Už od mala. :-)

 Už čtyři

 Letí to. Poslední rok dokonce víc než první tři dohromady. Už je tak samostatnej! Vlastně by mě ani nepotřeboval. Už od něj občas slyším "Jdi pryč" nebo "Já si s tebou nechci hrát". Ale naštěstí to jsou jen vyjímečný chvilky. Zatím převažuje touha mi všechno ukázat a říct a jezdit s autíčkama (podle jeho návodu) - prostě být spolu. Jen toho času kdyby bylo víc...

Je z něj velký pomocník. Tátovi pomáhá na zahradě (pracovní rukavice, lopata a kolečko jsou poslední dobou nejvyužívanější hračka), babičce stříhá stromky a kytičky a já je poctivě dávám do vázy... Se všema blízkýma bravurně parkuje, nesmíme mu sahat na volant, jen mačkat pedály. Nejradši parkuje s dědou. Se mnou rád peče a vaří, krájí, smaží, ochutnává těsto...

Je to hodnej kluk, když se mu chce. Je potřeba ho zabavit, jinak se mění v nezřízenou střelu, bourá kde co, piští, strhává na sebe pozornost...

Pořád ještě nekouká na pohádky, zvládá dva díly statečných autíček před spaním. Nechce číst pohádky, nevydrží u toho. Dospěli jsme do stadia čtení leporel. Aspoň něco. :D Hodně obrázků, málo textu  ideální pro akčňáka, jako je junior.

Nejoblíběnější hračky jsou pořád ještě auto odstrkovadlo, duplo, koleje a autíčka (ale jen některá). Rád zpívá. A často. Jsem za to ráda, jde mu to a písniček už umí opravdu hodně.

A jaké byly narozeniny? V klidu. Nečekaně. I kafe jsem vypila. Pár kamarádů, poslední letošní trampolína... Dárky ho zase moc nebraly. Jako každý rok. To všechno až postupně. Třeba den poté, kdy si užíval líné ráno s mozaikou Fanta color.

Hlavní dárek bylo kolo. Červený. Na jeho přání. Zatím nebylo moc příležitostí trénovat, ale to půjde.

Dort pekla moje mamka - klasický piškot s marmeládou, potažený marcipánem. Junior ochutnal marcipán. Většina dortu zbyla.

Já pekla Míša dort. Ten nezbyl. :-) Chutnal mi. Možná ho ještě někdy zkusím.

Do školky jsem zkoušela dort podle receptu od Nesto. Jak chutnal, netuším. Juniorovi nechutnal (jako téměř každá buchta nebo dort), ostatní ho prý snědli. 

Jediný dort, který junior snědl s radostí byla kobliha v den jeho narozenin. Ke snídani a rychlo sfouknutí svíček v ranním fofru...

Tak a teď bych měla pomalu začít chystat oslavu Ele. První. Tak s chutí do toho!

Mirakulum podruhé

Dokud přálo počasí, chtěli jsme zajet ještě jednou do Mirakula. Podařilo se. Tentokrát nebylo takové teplo, tak jsme se dostali i do lesa a prošli zbytek. Jen to bludiště jsme zase nedali. Ale moc jsme si to užili. Teď už pomalu začínáme vyhledávat aktivity spíš uvnitř. Ven už spíš jen na prochajdu nebo na zahradu sbírat ořechy apod. A pak hurá domů ke krbu a teplému čaji. Každé období má něco do sebe...

Jeden strom a spousta zábavy. Jednou to byl nákladní vlak, pak osobák...

občas stačí ke štěstí opravdu málo

dřevěný xylofon a náš hudebník

skok do dálky. Moc dobře jsem nedopadla, ale dál než myš to bylo...

A takhle je to oba unavilo. 

razítka se stopama zvířat. Vzadu v kleci Eliška (Toník nepochopil, že to je Liška, podle něj to byl pes, co se jmenuje Eliška)

Určitě tam zajeďte, když bude hezky. My se tam příští rok vydáme znovu.