Už čtyři

 Letí to. Poslední rok dokonce víc než první tři dohromady. Už je tak samostatnej! Vlastně by mě ani nepotřeboval. Už od něj občas slyším "Jdi pryč" nebo "Já si s tebou nechci hrát". Ale naštěstí to jsou jen vyjímečný chvilky. Zatím převažuje touha mi všechno ukázat a říct a jezdit s autíčkama (podle jeho návodu) - prostě být spolu. Jen toho času kdyby bylo víc...

Je z něj velký pomocník. Tátovi pomáhá na zahradě (pracovní rukavice, lopata a kolečko jsou poslední dobou nejvyužívanější hračka), babičce stříhá stromky a kytičky a já je poctivě dávám do vázy... Se všema blízkýma bravurně parkuje, nesmíme mu sahat na volant, jen mačkat pedály. Nejradši parkuje s dědou. Se mnou rád peče a vaří, krájí, smaží, ochutnává těsto...

Je to hodnej kluk, když se mu chce. Je potřeba ho zabavit, jinak se mění v nezřízenou střelu, bourá kde co, piští, strhává na sebe pozornost...

Pořád ještě nekouká na pohádky, zvládá dva díly statečných autíček před spaním. Nechce číst pohádky, nevydrží u toho. Dospěli jsme do stadia čtení leporel. Aspoň něco. :D Hodně obrázků, málo textu  ideální pro akčňáka, jako je junior.

Nejoblíběnější hračky jsou pořád ještě auto odstrkovadlo, duplo, koleje a autíčka (ale jen některá). Rád zpívá. A často. Jsem za to ráda, jde mu to a písniček už umí opravdu hodně.

A jaké byly narozeniny? V klidu. Nečekaně. I kafe jsem vypila. Pár kamarádů, poslední letošní trampolína... Dárky ho zase moc nebraly. Jako každý rok. To všechno až postupně. Třeba den poté, kdy si užíval líné ráno s mozaikou Fanta color.

Hlavní dárek bylo kolo. Červený. Na jeho přání. Zatím nebylo moc příležitostí trénovat, ale to půjde.

Dort pekla moje mamka - klasický piškot s marmeládou, potažený marcipánem. Junior ochutnal marcipán. Většina dortu zbyla.

Já pekla Míša dort. Ten nezbyl. :-) Chutnal mi. Možná ho ještě někdy zkusím.

Do školky jsem zkoušela dort podle receptu od Nesto. Jak chutnal, netuším. Juniorovi nechutnal (jako téměř každá buchta nebo dort), ostatní ho prý snědli. 

Jediný dort, který junior snědl s radostí byla kobliha v den jeho narozenin. Ke snídani a rychlo sfouknutí svíček v ranním fofru...

Tak a teď bych měla pomalu začít chystat oslavu Ele. První. Tak s chutí do toho!

Mirakulum podruhé

Dokud přálo počasí, chtěli jsme zajet ještě jednou do Mirakula. Podařilo se. Tentokrát nebylo takové teplo, tak jsme se dostali i do lesa a prošli zbytek. Jen to bludiště jsme zase nedali. Ale moc jsme si to užili. Teď už pomalu začínáme vyhledávat aktivity spíš uvnitř. Ven už spíš jen na prochajdu nebo na zahradu sbírat ořechy apod. A pak hurá domů ke krbu a teplému čaji. Každé období má něco do sebe...

Jeden strom a spousta zábavy. Jednou to byl nákladní vlak, pak osobák...

občas stačí ke štěstí opravdu málo

dřevěný xylofon a náš hudebník

skok do dálky. Moc dobře jsem nedopadla, ale dál než myš to bylo...

A takhle je to oba unavilo. 

razítka se stopama zvířat. Vzadu v kleci Eliška (Toník nepochopil, že to je Liška, podle něj to byl pes, co se jmenuje Eliška)

Určitě tam zajeďte, když bude hezky. My se tam příští rok vydáme znovu.