neděle 28. února 2016

Vkládačka


Není to z mojí hlavy... Viděla jsem to někde na netu a včera večer zkusila. Chtěli jsme si dát v klidu kafe. Nejdřív jsem čekala hádky - brček máme sice hodně, ale odkapávač na příbory jen jeden. A víte co? Oni se nehádali! Vůbec. Dokonce ani tehdy, když Ela po vkládání brček začala brčka vytahovat. Jindy by se spustil ryk, že mu to boří nebo bere a ono ne! Nevím, jestli to bylo tím, že to je nové, nebo se naladili na stejnou vlnu. Ale bylo to prima. Moc prima!

Náklady nulové, úspěch obrovský. Určitě zkuste! Kdo nemá odkapávač na příbory, může zkusit nějakou plechovku od dětských čajů nebo kakaa nebo podobných věcí a do víčka jen udělat dírky.








vyhráli si opravdu všichni :-)

Karneval

Tak jsme to ještě zkusili. Ve školce byl za mlynáře, na karneval Sokola jsem ho nechala vybrat z jeho bedýnky kostýmů. Tentokrát to vyhrál kapitán Amerika. Ani neví, o co jde, kostým podědil, ale moc se mu líbí svaly a před hlavním cvičitelem z jeho oblíbeného cvičení se Sokolem se prostě musel vytáhnout... 

Prvních půl hodiny jen seděl. Nevím, čím to je, ale jak přijde mezi lidi, které nezná (i když většinu z nich běžně vídá), stává se z divocha stydlín a drží se mě. Tančit jsem ho vytáhla až po půl hodině a jen proto, že jsem s ním točila jako o život. Pak šel i plnit nějaké úkoly (nejvíc ho zaujalo střílení z pistolky na cíl - pistolka byla gumová a lehoučká, náboje molitanové, střílelo se do obruče - zábava veliká). Jako výhru si pak vybral nějakýho hrůzostrašnýho maňáska. Přitom vedle byla hromada krásných gumových zvířat. Holt, děti mají jiný vkus...

Každopádně na karnevale vydržel sotva hodinu a půl. Zřejmě ještě do této zábavy nedospěl. Ela s námi nebyla, tu by to sice bavilo mnohem víc, ale pořád by mi utíkala, vypínala muziku a určitě by došlo i k nějaké kolizi, tak zůstala tentokrát doma.

Aspoň na chvíli z něj není vychrtllina

blbiny

spolu

ptačí tanec




Tak zase za rok...

sobota 27. února 2016

Dopravní značky


Objevili jsme poklad. Teda pro juniora. Rla je taky nadšená, má další věc, u který kvetu, když tříská do balkonovek. Nebo Tondu po hlavě. Kvůli ní snad budu muset všechny dřevěné hračky schovat a nechat jen ty plyšové.

Každopádně zábava na odpoledne, večer i dnešní ráno. Odpoledne venku a jízda na motorce, večer se musely všechny značky umýt a dneska ráno se jezdilo autem doma.




Hlídá? Nebo jen čeká, až nebudem dávat pozor a jednu značku uloví a udělá z ní třísky?


Umývání ho baví...

Největší úspěch má značka bacha jelen. :-) 

úterý 23. února 2016

Marodíme

Teda jen Ela. Žádná velká novina, rýmu má už asi tři měsíce. Očkování posouváme, jak se dá. Každopádně o víkendu se přidala horečka, kašel, rýma zežloutla... Aspoň že jsme byli doma všichni, takže junior mohl aspoň na chvíli ven, když jsme se u Ely prostřídali...

Každopádně bylo třeba je zabavit. Tak jsme zkusili něco nového, oprášili něco starého a znovu a znovu stavělli garáže a jezdili autíčkama...

Ráno jsme vytáhli modelínu...





Pak jsme objevili samolepky zvířátek. Kdysi je dávali tuším do hospodářských novin nebo kam. My je nalepili na kelímky a rázem mají další využití. Nejen jako pomůcka k učení zvířat, ale jsou to zároveň domečky, do kterých se zvířátka v plastové podobě stěhují. Jen by bylo potřeba dokoupit zvířátka.








V neposlední řadě jsme začali sázet semínka. Dostali jsme je k nákupu v Albertu. Zatím máme zasazenou rukolu, salát a kopr. Ještě nás čekají ředkvičky a dokoupíme nějaké kytičky. Toníka to hodně baví. Proto mě mrzí, že se u nás už nedá sehnat sešit na lepení kartiček. Máme jich docela dost...
vzal to opravdu zodpovědně



když byla lopata volná, ujala se jí Eliška a pomáhala, jak se dalo

třeba i takhle. :-)

ještě zalít a doufat, že z toho něco vyroste... Už kvůli jeho snaze vto pevně doufám, aby ho to neodradilo od další práce...
Včera jsme naběhli k doktorce. Eliška je rázem bez teplot, zato se dvěma stoličkama. Doktorka má pozeření na alergii nebo astma, protože přehnaně reaguje na jakoukoliv virozu. Dostala dejchnout a bylo jí dobře. Zatím to řešíme ventolinem a fenistilem, zítra na kontrolu a ještě jednou a jdeme na alergologii. Je to totiž podruhé během tří měsíců... Takže zvlhčujeme vzduch, dneska sundáme koberec z pokojíčku, peru všechny závěsy, polštáře, vyhazuju plyšáky (jestli někdo chcete, řekněte si, máme jich hromadu a nikdo si s nima nehraje)... 

Každopádně Toník je ve školce, dokonce tam i spí, dneska se ráno svezl s dědečkem a byl ve školce už mezi prvníma... Já mám najednou hromadu času být s Elou sama. Tak začínáme zkoumat a zkoušet v klidu, aniž bych musela hlídat jednoho, aby neubližoval druhýmu atd...Zatím jí hodně baví písek a voda. Voda vzhledem k jejímu nachlazení nepřipadá v úvahu, tak jsme vytáhli písek. 

a zabavil jí na dobrou půlhodinu!




A jaký víkend jste měli vy?

pondělí 22. února 2016

Pískací tričko

Inspirovala jsem se tu. Našla jedno jediné vhodné triko. Prošla liberecké galanterky, abych zjistila, že pískátka nikde nevedou a budu muset objednat na netu. Stejně tak pavučinku. Tak jsem zkusila vygůglit, kde to objednat. A co na mě vyskočilo? Náhradní pískátka ve zverimexu. Zajela jsem tedy do Nisa centra, ve zverimexu koupila 4ks pískátek za 59,- a v galanterce oboustraně zažehlovací vlizelín. Ten jsem nakonec nepotřebovala. Doma jsem totiž měla už připravené nažehlovačky (motiv z látky našitý na vlizelínu), tak jsem jednu z nich konečně použila. Naprosto jednoduše jsem pískátko přiložila na triko a překryla nažehlovačkou. Našpendlila, přežehlila. Peru po rubu na 40. Zatím drží. Až nebude, přišiju. :-)


foceno právě vyprané, proto nežehlené. Je pořád buď v pračce nebo ho má junior na sobě.


Mistr je ve školce zatím jediný, kdo takové triko má a náležitě si to užívá. I když dneska jsem ho vyzvedávala a měl na sobě svetr. Na můj dotaz, jestli mu je zima, mi odpověděl, že ne. Že jen nechtěl, aby na něj už děti sahaly. :-)

Nám stačí triko jedno, každopádně další bych vzala už klidně jedno z těch s obrázkem, kterých má junior celou skříň a pískátko jen nažehlila jednostraně lepícím vlizelínem z rubu trika.

Tvoření zdar!

pátek 19. února 2016

Poprvé v solné jeskyni

Tak jsme to zkusili. Vedle mamčiný školky je solná jeskyně. Spojili jsme tedy příjemné s užitečným. Mamku jsme vzali po práci do solné jeskyně, pokecaly si a pak jsme jí odvezli domů. Nevím, jak to funguje v ostatních jeskyních, každopádně tady jsou na děti připravení. Spousta hraček, lopatek, aut... K tomu povídaná pohádka... Po pobytu (45minut) i kafe nebo čaj a zase koutek pro děti. 

Krásné to bylo. V léčivé účinky nedoufám, neb tomu zrovna moc nevěřím, ale děti se zabavily, kupodivu i zklidnily (neuvěřitelné) a za celou dobu jsem jen jednou řešila jejich oblíbený spor "ona mi to bere". Navíc i já jsem se ráda prohrábla solnými krystalky. Takže za mě supr!





Před jeskyní jsme stihli ještě trochu blbinek s chlupatýma drátkama. ..

A Toník má pískací triko! O něm napíšu zvlášť... Každopádně to byla celodenní zábava.


Mně se už třetí den nějak motá hlava a mezi všema běžnýma úkonama spojenýma s dětma a domácností ještě hledám klíče od auta, takže mám hlavu v pejru a nějak mi ty dny teď plynou samy. Jen se ráno nadechnu, už je večer a já při uspávání dětí usínám taky. Asi jarní únava? Každopádně díky ztrátě klíčů od auta dělám generální úklid. Buď mi vypadly a drahá slečna je našla dřív než já a uklidila je po svém, nebo jsou někde zapadlé. Doufám v druhou variantu a snad je brzo najdu...


středa 17. února 2016

Venku


Toho počasí se prostě muselo využít... 
Odklidit tatínkovi sníh z auta

Trochu si zasáňkovat

Odklidit sníh kolem domu

A zase sáňkovat

A protože se juniorovi nějak zalíbilo ve školce, pořád by nosil dárečky paní učitelce. Nejdřív to byly kapesníky, pak kytička a dneska jsme napekli domácí máslové sušenky. Všichni tři. A ač to bylo chvílemi o nervy, kuchyň od mouky, těsta víc v puse než v míse, jsem ráda, že jsem je nevyhnala. Aspoň chvíli byli na jedný vlně.

A protože to přece nemůže nést v igeliťáku, nazdobil si ještě před spaním papírový pytlík. Washi páskama. Stříhání ho baví a už mu i jde. 
 
Tolik náš dnešní den. Náročné to chvilkama bylo jak fyzicky (návštěva policie, kdy mě vedli dolů a pak nahoru a bylo to nekonečné, a k tomu tahání obou dětí na saních) tak psychicky (junior měl dneska bouchací a ječící). Tak doufejme v klidný večer...