To jsme takhle jeden pátek juniora vyzvedly s Elou po obědě (jak jinak) a jeli na návštěvu k našim milým do Raspenavy. Autem. A pak všichni společně vláčkem dvě zastávky. Pro moje děti zážitek jak hrom. Pak pěšky úžasnou krajinou, kde mohli děti běhat a křičet. Pro nás věc neuvěřitelná. Žádné stůj, jede auto (a to nebydlíme v centru), nekřič, nedělej. Pro jednou je nechat dělat, co chtějí. Hrát cukr káva limonáda. Vyrobit krásné dekorace ze dřeva. Čekat hodinu na bus, abychom pak zjistili, že tam nejezdí. U toho zmoknout. Vymýšlet, co se busu stalo, že nejede (verze o únosu žábami byla nejzajímavější). Nakonec jet zpátky vláčkem. Krásné to bylo. Těšíme se na příště!
 |
| junior pozorující čápa... Snad poprvé na živo |
 |
| Svačina musí být. Vždy a všude. I kdybysme šli jen okolo baráku. |
 |
| Hledání vhodné trávy |
 |
| A trénink nového hudebního nástroje... I já se to po tolika letech naučila! |
 |
| Svačina nestačila, je nutné doplnit důležité minerály... |
 |
| junior a jeho garderoba - Elišky šátek |
 |
| vyrábíme ptáčka pro tetu k narozeninám |
 |
| A jednoho domů. Lepíme bšechno a všude... |
 |
| Kočka nám hlídá dům a máme z ní velkou radost |
 |
| byly to první dílničky, kde jsme vyráběli společně a všechny nás to bavilo. I juniora. :-) |
Žádné komentáře:
Okomentovat