Jeden rok

Nebudu ani říkat, jak rychle to uteklo. Jako každý rok s dítětem. Se dvěma ještě rychleji. Sláva byla, jen ne veliká. Rodinná, příjemná, kafe jsme vypili, dárky rozbalili a pohoda byla. Žádnej stres a dlouhý plánování jako u Toníka. Eliška je o to trochu ochuzená. Nebo obohacená? Všechno probíhá tak nějak klidněji. Asi je to tím, že už víme, co nás čeká. I když... S dětmi člověk nikdy neví. 

Ela je úplně jiná než Toník a přitom tak stejná! Roku neutekla. Ne že by mi to vadilo. Stojí, udělá tři krůčky a pak žuchne na zem. Chodítko jí nebere. Tondovo auto jo. To se samozřejmě nelíbí jemu. 

Je vzteklá. Děsim se období vzdoru. Nemá ráda přebalování, zdrhá, jak sundám plínu. Nesnáší oblékání. Miluje všechny Tondovy hračky a můj telefon. Ráda bourá komíny a čte knížky. Všechno je pro ní čiči. Zvládá paci paci, tak jsem velká, berany berany. Tančí. Na všechno. Je vybíravá v jídle. A nemá ráda patlání.

dort pro Elu - jogurt, zakysanka, jahody, piškoty

verze pro dospěláky i s čokoškou

sfouknout svíčku musel junior, Ela netušila, co po ní chceme

je to dáma, nešmátne do něj. Jen tak decentně prstíkem...

a to mám jako jíst rukama???

no proto! :-)

Toník pomáhal. Ne že by to bylo potřeba.

dárky sebral junior, Ele stačil papír

kostky sbalil taky junior. Budeme muset zapracovat na tom, že si myslí, že je všechno jeho... Ale hraje si s nima moc hezky. Do chvíle, než přijde Eliška a všechno zboří. A že přijde vždycky. :-)

hraje si celá rodina. Kostky jsem kupovala v Tescu jako zručnostní hru typu Jenga věž

a protože tatínek stavěl dlouho, junior kouknul na pár minut na Ozzáka a Ela si zavolala doktorce...

ovšem na povel "Hotovo, můžeš" naštěstí telka ztratila zajímavost a šlo se bourat.

Tak teď vzhůru do dalšího roku!