Vedro a antibiotika

Člověk by řekl, že se to vlastně dá docela dobře, protože v tomhle vedru se stejně na sluníčko nechodí a nejlíp je někde ve stínu. Takže doma. A antibiotika tudíž nevadí. Jenže to by muselo být jen jedno dítko. Mám dvě. Jedno úplně zdravý. A bazén na zahradě. A v něm je tak krásně! A teď jak vysvětlit staršímu, že budeme doma? Případně jak uhlídat mladší střelu lezoucí všude a ochutnávající kdeco doma ve stínu a druhou starší střelu venku, aby neskákala do bazénu a netopila se? Těžko. Ale bude líp. :-) Tedy podle předpovědi počasí. A my se těch antibiotik snad už brzy taky zbavíme. Zatím je potřeba zabavit raubíře. 

vyrábíme přáníčka ke spoustě svátků a narozenin, co jsou teď kolem nás. Toník má období lepení. Takže karton, kytičky, lepidlo a o zábavu bylo postaráno.

Inspirovala jsem se tady a úspěch obrovský. I u návštěv. Toník už si sám připravuje k zamražení. V malých miskách od Eliščiných příkrmů to bylo nejlepší. Zvířátka byla obalená ledem ze všech stran. Ale ve finále je bavilo i mlátit do obyčejných kostek ledu bez hraček.

návštěva? A nebojácná! Až domů k nám přišla. Naštěstí si jí nechtěl nechat. Dal jí najíst, napít a pak plakal, ať už jde domů. Kdo ví, jestli strachy, aby jí Bára nesežrala, nebo se jí bál... Ale když teď tak koukám na terasu, nějak se jí u nás zalíbilo, neb už tu mňouká zas. Nu, snad bude rychlejší než Bára, až na ní přijde. 

A když je dýchatelno a stín, jdeme ven všichni. Aspoň na chvilku na zahradu. I když dneska už se Toník ptal, kdy konečně někam půjdeme, aspoň prý na procházku, že už ho nebaví být pořád zavřený...

Opravdu má každou botu jinou. Úchylka posledních dní...

Další zábava, která ho drží už nesmírně dlouho, je vaření. Kaši uvařil s malou pomocí sám.

A když Ela spí, vyrážíme spolu ven. Třeba nasbírat angrešt. Rybíz a ostružiny totiž ještě nedozrály. Jsme tu trochu pozadu.

slalom. Toník na motorce a mě velice ochotně půjčil koloběžku. Nejdřív jsem frčela s hrůzou v očích, pak už s radostí a větrem ve vlasech. Měla bych jezdit častěji.

Škoda, že ho nebaví hrát hry. Klidně bych hrála pexeso, domino, člobrdo, cokoliv... Četla pohádky do noci. Zatím jsme k tomu nedospěli. Zato jsme dospěli k neustálému "proč, kdy, kde, jak..." Takže poslední pokus o přečtení pohádky odpískal po pár stránkách sám junior. Proč tam spadl? A proč nespadl vedle? Kde bydlí? A proč se tak jmenuje? A jak se jmenuje tenhle? Neuvěřitelné množství otázek, až ho to samotného přestalo bavit. :-) Už jsme jednou období proč měli, teď ale už postoupil do vyššího levelu a začal i poslouchat odpovědi.

Tak tedy krásné letní dny!