Máma míní, děti mění

Měla jsem to tak hezky naplánovaný... Předpověď hlásila krásné počasí na celý týden. V sobotu jsem se chystala s dítkama na porcinkuli, naší tradiční každoroční zastávku v Krakonošově. Junior natěšený, já taky. Všechno pobaleno, naloženo do auta a Ela stále spící. Jala jsem se ji tedy probudit. Jen jsem na ní sáhla, bylo mi jasný, že nikam nejedeme. Horečka parádní. Zklamání obrovský. hlavně u juniora. Naštěstí ho sebou vzala babička s dědečkem. Ela celý den s horečkama, ale jak dostala nurofen, ulevilo se jí, horečka opadla na pět hodin, aby zase vylítla. V neděli už jsme sráželi čtyřicítky. V pondělí hned ráno k doktorce. Junior radši s babičkou do krámu. Z doktorů má opravdu hrůzu. 

Nu, ještě, že nejel. Doktorka nás po odběru crp hned poslala do nemocnice, kde si nás nechali se zánětem ledvin. Parádní týden. Ela se držela statečně, oči koulela na všechny (kromě doktorů, ale to se jí nedivim, nic hezkýho jí nedělali). a jak se jí ulevilo, přibylo i pár usměvů.

Já tak statečná nebyla. Nejdřív zorganizovat hlídání juniora, snažit se moc nemyslet na to, že bude doma zase sám a jak to dopadlo po posledním pobytu v nemocnici. Pak zařídit odvoz auta, nějaký ty věci do nemocnice. No, hlava v pejru. První dva dny mazec. Děti s maminkama přicházely a druhý den odcházely domů. A my ne. Pak přišla změna. Paní, se kterou jsem si měla co říct, s klučinou, kterej pořád měl co povídat mě. Paráda. Nebyl čas myslet na blbosti. I Ele se ulevilo, když jsem se přestala nervovat. Inu, zvládli jsme to. Všichni čtyři. Doufám, že máme na dlouho vybráno. Teď ještě týden antibiotika doma a dát pozor na to, aby neprochladla. Ale jsme doma! Všichni spolu!

A na tu dovolenou v kempu třeba do konce prázdnin ještě dojde. :-) Nebo aspoň nějaký ten výlet...

zábava na zahradě, když se Ela musí držet ve stínu

začínaj bejt parťáci. Na blbiny, samozřejmě.

jojo, bylo vypraný a složený...

 Tak tedy krásné léto všem! A bez nemocí!